Co se mi to vlastně stalo?

Ahoj Zuzi,včera jsi se rozepsala a najednou se text všechen smazal,asi to nebyla náhoda.

Vždy začnu psát a nakonec z toho vyleze něco jiného a po přečtení vlastních slov.....jsem ráda,že tomu tak je.

Psal se rok 2012,26.8. den mé ztráty a naprostého nepochopení,co se to vlastně děje a co bude dál?

Ten den jsem ztratila jediného muže,kterého jsem milovala,né jako svého otce,přítele..prostě muže s kterým žiji,či jsem žila už tak kradmě po svém boku a lehávala s ním do postele

Vztah s mým mužem jsem cítila,že se blíží k jeho konci,denodenní bolest,pálení v těle,pocity nesnášenlivosti,které jsem se dlouhý čas snažila řešit,ale jen já,druhá strana prý žádný problém neměla a já mám bludy,sílily.

Vařím v našem domečku oběd,manžel vzal dceru na procházku a já je čekám k obědu..jsem značně nervozní,něco se asi přihodí,vždy to tak mám,slabo od žaludku,předtucha...

Čekám na zahradě,tchýně,která se už zřejmě nastálo v té době nakvartýrovala,záměr jsem však ještě netušila,odjela se svým manželem prý na nákupy....

Manžel se vrátil z procházky,Natýnka si šla hrát a lítala kolem tatínka,který jí od mala uplácel sladkými slovy a sladkostmi,si zapálil cigaretku a jen tak šuše mi říká-už tě nemiluju,chci abys odešla z domu a když máš tak skvělý rodiče,můžeš jít klidně k nim.

To mi jako hlava nepobrala v tu chvíli,říkám cože?

Předcházelo tomu roční ukecávání přepsání domu na jeho matku,prý  z důvodu podnikatelských,kvůli odpisům,blbost,že jo.

Bohužel nikdo nevěděl,že jsem svolila s přepisem pod manželovou výhružkou,že pokud nepodepíšu a nesvolím,zažiju peklo,o jakém se mi nesnilo.No to jsem zažila.

Zaživala jsem ho o poznání dříve-urážkami,shazováním,posměškami a i nevěrou,na kterou jsem taky přišla později a kdyby jen to,nebyla jsem ušetřena ani facky....ne nevymýšlím si to,proč?Z  jeho hlediska,když mě udeřil,či kopl,prý jsem si za to mohla sama,na jeho nohu jsem si sama skočila:)no to prostě nevymyslíš.

A abych si pamatovala jakej byl borec,ještě se semnou pomiloval měsíc před tím,než mi milostivě ukázal dveře od domu,ale nebylo to milování plné něžných doteků,laskavých slov..ne....tak vážně na to nezapomenu...

No v to odpoledne přijela tchýně,prošla kolem mě,jako bych tam nebyla,já jsem byla najednou v jiným světě,uchopil mě strach,bolest,nevěřícnost,PANIKA.

Začlo mi hučet v hlavě,nic a nikoho jsem nevnímala,začla jsem se celá třást,bušilo mi srdce a nemohla jsem dýchat.

Bylo mi zle a v hlavě furt COŽE?TO SI DĚLÁ SRANDU?CO TED BUDU DĚLAT?O SEMI TO STALO?KAM PŮJDU?CO MOJE DCERA?KDE JE?

Udělalo se mi tak zle,že jsem potřebovala sanitku.

Ha myslíš,že mi ji zavolali,tchýně suše prohlásila,že mě Renek odveze,museli by jim říci,co se stalo.

Nikdo se mě na nic neptal,když jsem jí to řekla,mlčela,nikdo tu nebyl,abyse mě zastal.Mohla jsem zavolat tátovi,mámě,neudělala jsem to,styděla jsem se,neřekla jsem jim,že mě někdy muž uhodil.

Odvezl mě RENÉ Do nemocnice,na internu,tam jsem jim to vypověděla,dali mi léky na uklidnění a poradili,at okamžitě,jak budu moci zavolám právníkovi,někoho si najdu,protože to byl jasný záměr,mě z domu vyštípat.Ale proč?Snažila jsem se být dobrou manželkou,i přes neshody,chtěla jsem situaci napravit,být zas Zuzka a RÍŠA,TI,co se milovali a jiní jim lásku záviděli.Ježiši bláhové děvčátko,které ztratilo svůj sen.

No odvezl mě a tam mě ponechal.Když mě pustili,seděla jsem venku na trávě,pod vlivem tlumícíchl éků,stále v šoku a beznaději,co ted bude.STRACH STRACH TAK VŠUDYPŘÍTOMNÝ a tolik otázek a zmatku.

Přijel pro mě chot se svou matkou v autě a Natálkou.Mlčelo se,jen Natý si hrála v autosedačce a pak říká:tati,víš,co říká maminka?Že kdybys neměl babičku,jako svojí maminku,byl bys v prdeli.Což měla pravdu a je to tak dodnes.Dnes po 5 letech babička prodává dům a synáček,který se rozhádal s maminkou,se zas ozývá a vrací a hraje na city své matce,jezdí s vnukem a maže maminečce med okolo huby,tak,jak on to umí.

No a já?Já se zhroutila na postel,né na svou,ale dceřinu,zavolala mámě,co semi stalo,ti řekli,že na druhý den pro mě přijedou a vezmu si,jen to potřebné,než se situace nějak nevyřeší.Druhý den jsem vzala dceru,oblečení na ni,hledala jsem veškeré doklady od domu,koupi bytu,koupi auta,veškeré moje doklady o spoření,vše bylo pryč,zůstala mi jen moje občanka,našla jsem rodnný list svůj a dcery a list o sezdání.Vzala jsem si deku a polštář a naši si pro mě přijeli,.Tchýně s tchánem se zašili v obýváku,ani nevylezli.

Po té jsem si od nich vyslechla,že jsem unesla dítě a jiné krásné věci,na toto období mám shované veškeré soudní záznamy,záznamy se sociální pracovnicí,veškeré lži,kterých se nestyděli použít a výmysly,které si s chutí vymýšleli.

Tak na máminy narozeniny 27.8.2012 jsem toho dne ztratila kus své existence.A časem ji hledala.

Stalo se toho mnoho,můj manžel v té době si hned po mém vyhazovu,či odchodu,nebo jak to nazvat,přivedl do domu nějakou Evu Zelenkovou,která téhož roku v prosinci čekala malého Ríšu,přesto,že papírově stále byl ženatý.No machr co mít dvě ženy?:)Porodila v září dalšího roku.

Já dva měsíce provizorně bydlela u rodičů v obýváku,do týdne jsem si sehnala byt a sama si ho dávala do kupy,abych se s dcerou co nejdříve mohla přestěhovat,do svého v uvozovkách,kde mi nikdo nebude říkat,co smím,nebo ne, kde nebudou křičet vzájemné urážky,no jenže moje duše byla příliš zlomená,příliš bolavá a stále nechápající,co se to děje.

Od 16 let to byl můj jediný muž v životě,jiného jsem do svých 29 let nepoznala,věřila mu.A tak bláhově jsem si říkala,třeba se vyskotačí a přijde na to,že mu chybím,že mu chybí moje náruč,pohlazení,obejmutí-nechybělo mu nic z toho,našel to u i jiné.

Jak lehce jsme pro jiné nahraditelní.Dnes už Bohu díky.Ale,jak moc se lidi dokáží změnit,a nebo takový byli a my to nevidíme,protože máme své oči a cítění,né těch druhých,možná oni se přetvařují,aby nám vyšli vstříc,a my zase jim, a proto nikdo z nás nežije ve své opravdovosti a proto nejsme stále spokojení?Jen krátce,nebo se vážně tolik člověk změní,neumí se zachovat čestně a s úctou,když někoho přestane mít rád,protože když někoho miluješ,nejde se jen tak odmilovat,jelikož mu dáš nejen své srdce,ale část i své duše s tou největší důvěrou.Možná nemájí být spolu lidi na věky,né v tomto pozemském životě,přesto úctu k tomu druhému bychom si měli zachovat,protože on nás miloval a my jeho,byly vlastnosti,které jsme na něm obdivovali a pro něco se s ním spojili,tak když se rozcházíme,neumíme to bez utrpení?

no nic....

Zůstala jsem sama s dcerou a řešila hned soud-ohledně dítěte......Chodila jsem do práce na dvanáctky,ale psychicky jsem to nedávala,chodily mi do práce dopisy od mé rodiny(ex rodiny)at smažu facebook a veškeré fotky,že nejsou mým majetkem a nemám na ně právo,psali mým nadřízeným,kteří ovšem stáli při mě.Rozhlašovali o mě po okolí nehezké věci, i u soudů jsem musela mlčet a vyslechnout lži,že jsem nikdy nepracovala,já co už od 16 s mužem jezdila do Německa vydělávat peníze a chodila proto i za školu,nešla dál studovat,i když jsem chtěla,abych začla vydělávat a přispívala do našeho rozpočtu,aby si manžel mohl koupit svoje první auto....ha jedna rána za druhou a nejlepší bylo,když si Ríšánek nezaplatil právníka,protože by je to stálo moc peněz,ale stál vedle něj jeho otčím René,který je na vozíčku,protože přišel o nohu,jak sám říkal díky své špatné žiovotosprávě,kouření,v mládí drogy a kdo ví co ještě..

No první druhé stání o dceru proběhlo a soud rozhodl-střídavá péče.....DALŠÍ PEKLO,KTERÉ NEZKONČILO,ALE ZAČALO

Můj svět se začal hroutit,nejen,že jsem potkávala přítelkyni svého ještě manžela,s tím,jak jí roste těhotenské bříško,potom,jak vozí jejich syna v kočáru,který jsem si s mužem vybírala pro Natálku,ženu,která spala v mé  posteli,co používala naprosto vše v domě,co bylo mým,mně nezůstalo vůbec nic,krom dvou dek a polštářů,pár věcí na sebe a ještě jsem ztratila pro mě to nejdůležitější-MOHLA JSEM VÍDAT SVOU DCERU JEDNOU ZA TÝDEN NA TÝDEN A KAŽDOU NEDĚLI DRUHOU JÍ VRACET NĚKOMU CIZÍMU,DO DOMU,KDE JSEM S NÍ ROSTLA,MAZLILA SE,HRÁLA,USPÁVALA,KONEJŠILA...NAJEDNOU jí odevzat do rukou PRO MĚ BÁBĚ,CIZÍ ŽENSKÉ,CIZÍM PRO MĚ LIDEM BEZ TOHO ABYCH VĚDĚLA,JAK SE JÍ DAŘÍ.4roky jsem s ní byla denodenně a najednou-ticho,samota........

PRO MĚ DALŠÍ ZTRÁTA A UTRPENÍ-navíc dceru vždy lákali zpátky domů k nim na sladkosti,pytlík bonbonů,plyšáky,hračky,říkali ji at ke mě už nechodí,že jsem psychopat,aby jim vše řekla,že se bojí,abych jí neublížila-a NATÝ SE MĚ ZAČLA BÁT-plakala,když ji přivedli,oni ji utěšovali,že to musí vyydržet,že zas bude za chvíli doma.To nejhorší,když ztrácíte své dítě,které k vám do té doby bylo připoutáno pomyslnou pupeční šnurou.

No a Zuzka začla bláznit:)

Přicházeli úzkosti,větší a větší,deprese,neschopnost racionálně myslet,občas byly světlé chvilky,kdy jsem se těšila do práce a prací zapomínala na bolest ve svém srdci,na potupu a nespravedlnost světa,na zradu v lásce....

Prosila jsem Boha a anděli o pomoc a v těch nejhorších chvílích přicházeli vize,v utrpení přicházela boží znamení......v bolesti jsem nacházela pomoc,pomoc cizích lidí,kteří přišli z hora.

Rozhodla jsem se,že se sebou musím něco udělat,nechtělo se mi žít,neustálé linčování a snaha mě zničit se málem podařili.

Sebrala jsem poslední zbytky sil a zažádala o hospitalizaci na psychiatrii,moje duše byla tak zničená,nevěděla si rady,potřebovala cizí ruce,co by jí chvíli nesly.

Dnes jsem řízek,ale v tomto období jsem zhubla 14 kilo za týden,neměla jsem chut jíst,nemohla jsem spát,jen jsem bez ustání chodila několik hodin denně,i když mne vše bolelo,nohy,záda,nešlo to si sednout,neustálý neklid v mém těle a třes mě doháněly k pohybu,jako zvířata v klecích,sem a tam,i oni jsou v depresích,neschopni normálního života mezi svými.Uvažovala jsem i o smrti,stála v pláči na kolejích a čekala na vlak,nejel příliš dlouho,z kolejí jsem ustoupila a v tu chvíli se rozezněl hlas semaforu.V depresích nemyslíte na své blízké,jak jim budete chybět,nemyslíte na své děti,víte,že o ně nějak a někým bude postaráno,už nemáte sílu prostě jít dál a žít,protože vše pro co jste žili,se vám zdá,že tu není a není tu pro vás místo,k tomu vás dohnala slova a činy těch,co jste jim věřili a do jejich ruk jste dali svoje srdce a spojili s nimi duši.

Potřebovala jsem pomoct a vím,že mě nebesa vedla a jsem jim dnes vděčná.

Po hospitalizaci 3 týdnů,jsem se nechala pustit,přivedli mi dceru a obě jsme plakali a ona mě prosila,abych jí už nikdy nikam neodešla,i těd pláču,když to píšu,protože to stále tak nějak bolí.

Ale já musela odejít znovu,abych se zas mohla radovat z toho,že tu jsem.

Přivedl ji Richard a měl v očích slzy,když jsme obě s NAtý plakaly,čemu jeho slzy patřily se nikdy nedozvím,dodnes mě nechce vidět,ani slyšet.

Byl březen a já se objednala hospitalizovat v Kroměříži,říkalo se z jedné nejlepších léčeben na deprese u nás pod vedením pana doktora Kratochvíla a za to taky velké díky. V léčebně vás rozebírají z mnoha  stran,tam jsem se dozvědla od pimáře jedno-víte  že,jste byla psychicky týraná?Po léčbě jsem se navrátila zpátky do práce,vydrželo mi to rok,kdy jsem si prošla rozvodem,čímž mě zas čekala cesta plná nepravd a špíny.

Ale budiž,jejich svědomí je jednou bude možná tížit.Asi ne v tomto světě,ale až budou rozhřešovat ve světle.

Nebýt těchto cest,nepoznala bych úžasné lidi,znovu jsem se vracela k tématům,která mě od mládí zajímaly,psychika,duševno,léčení energiemi....

No ovšem moje léčba nebyla u konce-možná dlouho ještě nebude-tím myslím že rány se sice hojí,ale jizvy zůstávají a občas se ozvou nejen při změně počasí(metaforicky myšleno)

Po roce práce v LDN,kde jsem se denně setkávala se smrtí,mě čekalo ovšem i vypořádání SJM a znovu tedy otevřít ránu,co hnisala.Práci ve zdravotnictví jsem  ukončila.

To nebudu rozvádět,jen..měla jsem dům,pak neměla,měla jsem veškeré vybavení,pak ho měla Evička,i věci na sobě některé měla po mě a malý R.taky po NAtý,měli jsme auto,já z něho nedostala nic....nakonec jsem spor ukončila pro svůj klid a vyplaceno jsem dostala 70.tisíc z toho 12 šlo advokátce,která si myslím,měla více bojovat...což mě taky mrzelo..hold asi jsem měla smůlu.

Ale největší vítězství pro mě bylo,KDYŽ JSEM OPĚT ZAŽÁDALA O SVĚŘENÍ DCERY DO PÉČE A TENTO SOUD VYHRÁLA,PROTOŽE I DCERA BYLA NA MÉ STRANĚ.

Mezitím.....zkončila jsem v LDN po roční opět léčbě v dením stacionáři pro lidi trpící úzkostmi,depresemi,tímto bych ze srdce ráda poděkovala všem,co se o nás tak pěkně strali,byli někdy i tvrdí a všem,které jsem tam potkala a mohli jsme si být  vzájemným zrcadlem.

Taky bych chtěla poděkovat mým  rodičům,kteří se museli rmoutit mou bolestí a děkuji za jejich pomoc i co se financí týče v těch nejtěžších dobách,mé přítelkyni JAně,mému příteli DAvidovi,který chudák jako chlap po mém boku to nemá již  jednoduché a mít nebude,za jeho trpělivost a že vždy,ale vždy stál a stojí na mé straně..(co mu zbývá),poznal mě v době,kdy jsem na tom nebyla dobře a nevzdal to,děkuju mé dceři,že mi přišla do života a měla bych poděkovat i Richardovi,za jeho účast na mém příběhu a díky jemu mi jde zatím po boku naše dcera.

Bylo toho strašně moc,tolik špíny,že snad ji ještě smývám,protože občas se ze strany ex objevují jejich růžky a zas hanění.....

Bývalý se objevuje až ted,co jeho matinka prodává barák,aby asi přišel lehce k penězům,páč Evu si vzal po tom,co se z domu odstěhovali po hádkách kvůli NAtálce,jelikož Evička se k ní nechovala hezky,dokonce jí prý zavírala v pokoji když její R.nebyl doma,nesměla nic a když byl doma mohla všechno.

Táta Natálky jí nevolá,nepíše emaily,nebere si jí,ale prý,jak pojede s babičkou na dovolenou,tak vezme R.Ríšánka a stráví spolu pár dní-není to úsměvné?

Mě už nikdy v životě nechce vidět,ani slyšet,asi jsem mu musela hodně ublížit a jeho rány se taky stále hojí:)))))

Já i když prožívám občasné depresivní dni,či úzkosti,jsem bez léků,které jsem sama vysadila,dlouho mi trvalo je přijmout,ale dnes jim děkuju též,byly takovou berličkou vidět v mlze mých bolestí a špatných dnů.Neodsuzuji,ale taky jsem ráda,že již se mnou nekráčí.

Pořídila jsem si psa,kterého jsem si roky přála(bývalý mě se psem v noci vyhodil z domu,když jsem si psa přinesla),David má práci,ke které byl závazek nastěhovat se do městského domku,což je prostě super,sice nám neříká pane,je plný škvorů sem tam i autobusů a plísen mi žere zdi nejen v ložnici,ale co je to ve srovnání s tím,když si necháte vzít duši?

Změnila jsem se,jsem jiná,starší,né asi moc moudřejší,ale jiná a čas od času si uvědomuji,že JÁ JSEM JÁ NIKDO NEMÁ PRÁVO ZA MĚ ROZHODOVAT A ŘÍKAT MI CO SMÍM,JÁ SI NESU ZODPOVĚDNOST ZA SVÁ ROZHODNUTÍ A HLAVNĚ UČÍM SE SNAD I MÍT SE RÁDA,DĚLÁM VĚCI,CO MĚ BAVÍ A NEMUSÍM SE BÁT.

jE TOHO MRAKY.CO SE MI STALO,ALE....SNAD BUDE I MRAKY TOHO CO SE MI STANE A DOUFÁM ASPON V TO LEPŠÍ A NEBO,ŽE TO LÉPE PONESU

Toto je pro ty,co se taky bojí-NIKDY NEJSTE SAMI A ŘEKNĚTE SI O POMOC,BUDETELI POTŘEBOVAT.